Vážíme si vlastního života dostatečně?

Lidský život je obrovský dar, který je pro planetu pouze zátěží, a i přesto lidskou populaci nechává rozvíjet a růst. Přes všechno, co jsme planetě, zvířatům, rostlinám i sobě způsobili a ještě způsobíme, nám poskytuje domov. To je ryzí bezpodmínečná láska ve své nejčistší podobě.

Nechci zde rozebírat, zda naše planeta cítí nebo necítí, zda má vědomí a zda může rozhodovat o tom, co se na ní děje. Například o katastrofách, kde vyroste jaký strom, kde bude voda a kde pouště. Na co narážím, je holá skutečnost, zda si dostatečně vážíme prostředí ve kterém žijeme, zejména když je přítomnost člověka nejen pro planetu likvidační

Když se za dar života odvděčíme nevděkem a devastováním

Můžeme hledat alibi, že my nejsme ti, kteří vyhubili bezpočet živočišných druhů, nejsme ti, co kácí deštné pralesy, nejsme ti, kteří způsobují ekologické katastrofy a ani nejsme ti, co se podílí na pokusech zahrnující živé tvory ať zvířecí, rostlinné nebo ty lidské.

Jenže otevřeme-li oči, uvědomíme si, že přítomnost každého z nás planetu nesmírně zatěžuje. Používáme plasty, které se vyrábí z ropy a tu je třeba vytěžit. Zrovna tato věc je příčinou mnoha ekologických katastrof. Jsme tvůrci obrovského množství odpadu, který zázračně nemizí, ale musí se svážet na skládky. Čerpáme elektrickou energii vyráběnou jadernými, uhelnými a dalšími elektrárnami zatěžující životní prostředí.

Ani obnovitelné zdroje energie nejsou bez poskvrny, třeba takové vodní elektrárny. Postavit přehradu je obrovský zásah do životního prostředí. Baterie do elektrických aut rovněž nejsou pro životní prostředí žádnou výhrou, počínaje jejich výrobou a získáváním potřebných surovin, konče jejich životností. Tímto se nechci pouštět do debaty, co a jak moc škodí, co je a není horší. Pouze upozorňuji na prostý fakt, že snaha o ušetření životního prostředí je chvályhodná, nicméně činěné kroky jsou i tak pro přírodu stále zatěžující.

Jsme děti Země, které na své matce parazitují

Lidstvo na planetě parazituje. Bere víc, než dává, devastujeme jí a jsme důvodem vyhynutí mnoha živočišných druhů. Dokud budeme používat elektrický proud, moderní dopravní prostředky, plasty, a tvořit odpad, pak na ničení planety, a nejen jí, máme nemalý díl, vy i já.

Nemusí se nám to líbit, jenže do jeskyní se nikdo vrátit asi nechceme a raději si budeme včetně mě dále užívat blahobytu, který tu máme. My vytváříme poptávku po plastech, elektrické energii a dalších produktech a službách, jež nepřetržitě ničí životní prostředí a hubí mnoho životních organizmů.

No a co teď? Co s tím? Pokud jste připustili, že těch několik odstavců výše je pravdou, a máte-li svědomí, není vám to jedno? Proto jsem v úvodu psal o bezpodmínečné lásce planety, na které máme možnost žít. My ji doslova ničíme, stále si bereme a jen málo vracíme a ona nás tu nechává i přes to vše dále žít. Je to naše matka, které lásku oplácíme násilím.

Jak neoplácet dar života silou, ale vděkem

To nejmenší, co může každý z nás udělat, je cítit upřímný a hluboký vděk za naší existenci a dary Země nebrat jako samozřejmé. Poděkujte, že tu můžete žít, že můžete žít svůj život. Upřímně a každý den. Važte si toho, že jste a toho co máte. Pokud v tomto budete upřímní, začne se měnit vaše vnitřní nastavení, které vám umožní lépe vidět hodnotu života a přemýšlet o životě jako o něčem vzácném, ne samozřejmém.

Uvidíte, jak je planeta úžasná a tu lásku kterou nám dává ať vědomě nebo nevědomě ji budete moci vrátit v myšlenkách a třeba i ve skutcích. Začít si vážit života nejen svého, ale i zvířecího a rostlinného.

Země je nám vydána na milost

Snažme se docenit krásu života. Že tu můžeme být i přes to, co na pozadí činíme. Kdybychom působili lidstvu totéž, co přírodě, za prvé bychom už dávno vyhynuli, za druhé naštěstí máme právo, které to konání značně omezuje a tím i potírá. Ale kdo potírá lidské činy vůči přírodě a ostatním živočišným druhům?

Žádná další autorita nad námi už není, co by nás potrestala za kácení pralesů povodní, za vyhubení živočišného druhu zemětřesením, za vylévání toxického odpadu do vodních zdrojů suchem… Ale i tak naše činy nezůstávají bez odezvy. Plasty se nám dostávají do potravy, dýcháme znečištěný vzduch, a další důsledky našeho konání se nevalně podepisují na našem zdraví.

Chovejme se k životu vlastnímu i životu jinému v rámci možností zodpovědně a s láskou. Těžko přestaneme používat elektrický proud, plasty a mnoho dalších věcí, ale můžeme alespoň vědomě ovlivnit to, zda budeme nebo nebudeme cítit vděk, za to pohodlí, které máme. Ten vděk vnitřně můžeme věnovat lidem, kteří vše vymysleli a vytvořili a samozřejmě i Zemi, z níž čerpáme zdroje umožňující naše přežití a rozvoj.

Učme se docenit krásu, život, rozmanitost, a hlavně bezpodmínečnost Země, jež je nám domovem.

Na závěr si dovolím jednu myšlenku shrnující náš význam pro ekosystém Země. No, nemáme pro něj význam zhola žádný. Pokud by z planety zmizeli všechny lidské bytosti, nestalo by se vůbec, vůbec nic.

Ale aby bych byl fér, naše zmizení by přeci jen mělo význam. Zemi by bylo lépe.

Pokud by z planety zmizel třeba hmyz, mělo by to pro ekosystém katastrofální důsledky, což díky našemu počínání není zas tak nerealistický scénář. Bohužel…

Kam dál?

Podívejte se na mé další články vedoucí vás k životní spokojenosti, materiální hojnosti i k funkčním vztahům.

Jestli článek neobsahuje řešení právě pro vás, nebo možná i po jeho přečtení tápete s tím, co dál, nabízím vám svou konzultaci, při níž se zaměříme na to, co potřebujete právě vy.